Taxi Zruč nad Sázavou

Kolín

 

Kolin

Výhodné geografické a klimatické poměry (zejména řeka Labe a její úrodná nížina s mnohými drobnějšími přítoky) vytvořily vhodné podmínky k časnému pravěkému osídlení Kolínska. V katastru města máme doloženo osídlení již v mladší fázi středního paleolitu (cca před 50 000–15 000 lety). Poté se zde můžeme prakticky kontinuálně setkat s většinou pravěkých kultur, které jsou dnes známé na území středních Čech.

Nezvyklé množství nálezů antických mincí (především z období římského císařství) zde ukazuje na existenci významné křižovatky obchodních cest. Slovanské osídlení máme doloženo již v časně slovanském období a ve starší době hradištní. Pravděpodobně od 2. pol. 9. stol., prokazatelně od 2. pol. 10. stol., je archeologicky doložena existence nedalekého hradiště v lokalitě Hánín na pravém břehu Labe (a na protějším břehu se předpokládá existence sídliště v lokalitě Hroby). Do tohoto období se hlásí i jeden z nejbohatších a nejpozoruhodnějších hrobových nálezů české archeologie tzv. knížecí dvojhrob (datovaný do 2. pol. 9. století, tj. střední doby hradištní), nalezený roku 1864 na jižním okraji dnešního města. Archeologické nálezy ze střední až mladší doby hradištní byly získány také z prostoru pozdějšího středověkého města, a to i v místě tzv. chrámového návrší, kde někteří badatelé předpokládají pod dnešním chrámem sv. Bartoloměje starší sakrální stavbu.

Pravděpodobně v druhé polovině padesátých let 13. století zakládá v místech staršího osídlení Přemysl Otakar II. nové královské město Kolín. Prvou písemnou zmínku o městě nacházíme v listině z 8. září 1261. Město, rozlohou neveliké, bylo založeno s pravidelnou šachovnicovou uliční sítí a velkým obdélníkovým náměstím – tržištěm. Opevněno bylo dvojitým pásem hradeb (kromě severní nepřístupné skály nad řekou s jednou hradební zdí) prolomeným čtyřmi branami.

Město, osídlené převážně německými kolonisty, se zpočátku řídilo městským právem magdeburským (saským), brzy však přechází z důvodu svého horního podnikání v nedaleké kutnohorské oblasti na tzv. právo jihlavské. Blízké bohaté naleziště stříbra bylo v prvních desetiletích existence města významným zdrojem bohatství kolínských měšťanů. Vznik nedaleké Kutné Hory však znamenal pro Kolín velkou a na dlouhou dobu nepřekonatelnou konkurenci.

Ne zcela jasný je zatím vztah Kolína k tzv. Starému Kolínu, nedaleké vsi, vzniklé pravděpodobně kolonizační činností sedleckého kláštera, která časově předcházela město a již kromě názvu vázala i společná rychta a nad oběma farami stál královský patronát.

Po smrti posledního Přemyslovce Václava III. se boje o český trůn nevyhnuly ani Kolínu. V roce 1307 oblehl bezúspěšně město římský král Albrecht I. Na podzim roku 1310 přitáhl ke Kolínu Jan Lucemburský, který prostřednictvím mohučského arcibiskupa Petra z Aspeltu požádal Kolínské, aby ho vpustili do města. Měšťané se výmluvností bývalého českého kancléře přesvědčit nenechali a nepomohl ani slib, že se Jan nechá v chrámu sv. Bartoloměje korunovat na českého krále. Po šesti dnech odtáhl budoucí král ku Praze, kterou dobyl a Kolínští brzy pocítili nelibost mladého panovníka.

Přes úvodní „politický přehmat“ znamenal nástup Lucemburků na český trůn pro město rozkvět. Karel IV. udělil městu devět majestátů, jeho syn Václav IV. dalších čtrnáct nových výsad. Mimo jiné v roce 1381 svěřil panovník rychtáři, přísežným a měšťanům města Kolína úřad popravy v kolínském kraji a o deset let později obdržel Kolín právo mílové.

V srpnu 1419 přinesli mniši prchající z vypáleného kartouzského kláštera v Praze prvé děsivé zprávy o vypuklých husitských bouřích. Město s převahou německého patriciátu se přiklonilo na stranu královny vdovy Žofie a později císaře Zikmunda. Na konci roku 1419 zde byl slavně uvítán sám císař. Netrvalo dlouho a 22. dubna 1421 stanula před městskými hradbami husitská vojska pražanů rozmnožená o zkušené bojovníky z řad nižší šlechty a posílená královéhradeckými a orebskými oddíly a družinami bratří Viktorína a Hynka z Poděbrad. Město se podrobilo dobrovolně. Husité vyplenili dominikánský klášter a kolínského faráře (dle pozdější tradice Hynka z Ronova) s šesti kněžími (snad kolínskými dominikány) upálili před Kouřimskou branou. Kolín se přihlásil ke čtyřem pražským artikulům…

Husitské války nově rozmíchaly karty. V polovině třicátých let 15. století se v Kolíně setkáváme s rozporuplnou osobou táborského kněze a hejtmana, v této době ovšem již spíše obratně manévrujícího „diplomata“ Bedřicha ze Strážnice, kterému bylo císařem Zikmundem (za uznání jeho královského titulu) v roce 1436 město s okolím postoupeno. Následujícího roku si zde začíná budovat svůj hrádek. Kolín de facto sestupuje na úroveň poddanského města. Tato situace trvá prakticky až do roku 1519, kdy si Kolín vymohl zpět postavení svobodného královského města. Nadále se zde poté můžeme setkat se dvěma samostatnými subjekty – královským městem Kolínem a kolínským panstvím (jehož součástí byl i hrad, později zámek), jejichž vzájemné sousedství vedlo k mnoha sporům, přím a tahanicím, v jejichž znamení proběhlo nejen celé šestnácté století.

Výraznou specifiku Kolína představovalo silné židovské osídlení. První zmínky o něm máme již z prvé poloviny 14. století. Toto původně asi neveliké osídlení časem nabývalo rychle na významu. Po vyhnání židů z Plzně (r. 1504) se kolínská židovská obec stala po Praze druhou nejvýznamnější. Podle přibližných odhadů žilo v druhé polovině 16. století v celém městě 2700–3000 křesťanů a asi 300–400 židů (tedy cca 10–15% z celkového počtu obyvatel). V Kolíně existovala významná ješiva (škola vyššího židovského vzdělání, určená ke studiu Talmudu), vznikla zde po Praze druhá nejstarší chevra kadiša (pohřební bratrstvo). Na starém kolínském židovském hřbitově bychom nalezli mnoho hrobů významných židovských učenců a myslitelů.

Vývoj města nebyl jen rozkvět a růst, ale také pohromy a neštěstí v podobě požárů, vrtochů počasí, morových epidemií, průchodů vojsk. Sedmnácté a osmnácté století znamenalo, v intencích předchozí charakteristiky, pro město bohužel zcela charakteristické období. Třicetiletá válka se vším tím, co k válečnému konfliktu nejen této doby patřilo. V letech 1680 a 1713 dvě velké morové epidemie. Nástup Marie Terezie na trůn a další nové války o rakouské dědictví a tzv. sedmiletá válka, jež se bezprostředního okolí města dotkla bitvou, která se odehrála 18. června 1757 a která se výrazně zapsala do evropských dějin. V 18. století postihly Kolín také dva katastrofální požáry (1734, 1796), jež výrazně pozměnily jeho tvář.

Stavba železnice z Olomouce do Prahy v letech 1843–1845 znamenala pro vývoj města rozhodující zlom. Vzniká a postupně se rozvíjí průmysl, který postupně vtiskává městu novou charakteristickou podobu. Od počátku šedesátých let se začíná rozvíjet i společenský a kulturní život města. Vzniká řada spolků. Již v roce 1862 je zde založena tělocvičná jednota Sokol, která se stává na dlouhou dobu hybnou silou kolínského společenského života (a to mimo jiné i díky své kapele, řízené známým skladatelem Františkem Kmochem). Na konci 19. století je již Kolín významným průmyslovým městem se silným zastoupením potravinářského a chemického průmyslu.

Den 28. říjen 1918 znamenal nejen pro naše město výrazný mezník. Prvá republika přináší Kolínu nový přívlastek „český Manchester“. Velké ambice byly však ve třicátých letech přerušeny nejen propuknutím světové hospodářské krize, ale i vlastními vnitřními problémy města. Kolín však rostl dál. Jestliže v polovině devatenáctého století měl necelých sedm tisíc obyvatel a po padesáti letech, v roce 1900, více než patnáct tisíc, pak na počátku třicátých let to bylo již necelých osmnáct a půl tisíce obyvatel.

zdroj: http://www.infocentrum-kolin.cz